19.října

Někteří říkají že, nejsem skutečná osoba, že existuje jen moje matka. Ale já jsem pravá osoba, stejně jako každý chlebový drobek je chleba. Moje matka existuje. Já také existuji.

23.října

Dnes se již otevírají moje ústa. Asi za rok se už budu usmívat a budu moci mluvit. Vím že moje první slovo bude MÁMA.

25.října

Dnes začalo tlouci moje srdce. Ode dneška bude bít až do konce života bez přestávky a bez oddechu. A po mnoha letech najednou ztichne a pak zemřu.

2.listopadu

Každý den trochu povyrostu. Moje paže a nohy nabývají podobu. Ale bude to trvat ještě dlouho, než se postavím na těchto malých nožkách a budu moci utíkat do náruče své maminky, než budu moci těmito ručičkami natrhat květiny a obejmout tatínka.

12.listopadu

Na mých ručičkách se tvoří malé prstíky. Jsou tak maličké! Budu jimi jednou tahat maminku za vlasy.

25.listopadu

Dnes řekl lékař poprvé mamince, že žiji pod jejím srdcem. Jak šťastná musí být moje maminka! Maminko, jsi šťastná?

25.listopadu

Tatínek a maminka pravděpodobně pro mě vymýšlejí jméno. Ale oni ještě neví, že jsem malé děvčátko. Chtěla bych se jmenovat Zuzi. Už jsem hodně vyrostla.

10.prosince

Začínají mi růst vlasy. Jsou měkké a krásně se lesknou. Jaké vlasy by maminka chtěla?

13.prosince

Už brzy budu vidět. Kole mě je tma. Až mě maminka přivede na svět, uvidím sluníčko a květiny. Ale nejraději bych chtěla vidět svoji maminku. Jak vypadáš, moje maminko?

24.prosince

Slyší maminka tlukot mého srdce? Některé děti přicházejí na svět nemocné. Ale moje srdce je zdravé a silné. Tluše pravidelně: bum-bum-bum-bum-bum. Maminko budeš mít zdravou malou dcerušku!

28.prosince

Moje maminka mě dnes utratila. Ona mě utratila ! Milá maminko teď jsem v nebi a sedím Ježíškovi na klíně. Miluje mě a je zcela blízko. Tak ráda bych byla tvoje malé děvčátko a vůbec tomu nerozumím, co se vlastně stalo.Byla jsem tak vzrušená, když jsem zjistila , že jsem začala žít. Nacházela jsem se v tmavém, ale příjemném prostoru. Pozorovala jsem, že mám prstíky a nehty.

Byla jsem už hodně vyvinutá, ale ještě ne tak, abych mohla opustit svoje prostředí. Většinu času jsem trávila tím, že jsem přemýšlela a spala. Již na začátku jsem se cítila s tebou hluboce spojena. Někdy jsem slyšela jak pláčeš a plakala jsem s tebou. Někdy jsi křičela nebo mluvila velmi hlasitě a pak jsi plakala. A pak jsem slyšela jak tatínek odpovídá křikem. Byla jsem smutná a doufala jsem, že se ti brzy povede lépe. Měla jsem v duši bolest. Neuměla jsem si představit, co tě udělalo tak nešťastnou.

A přesně ten den se stalo něco strašného. Dutá obluda vstoupila do toho teplého, pohodlného místa, kde jsem se nacházela. Měla jsem strašnou hrůzu a chtěla jsem křičet, ale přes mé rty neprošel žádný zvuk, Obluda přicházela stále blíže a blíže a já jsem křičela: Maminko, maminko pomoz mi ! Prosím pomoz mi !

Všechno, co jsem cítila ,byla strašná hrůza. Pak mi obluda odtrhla paži. Byla to strašná bolest. A tím to nepřestalo. Ó, jak jsem prosila, aby to přestalo ! Zoufale jsem křičela, když mi neúprosná obluda vytrhla nohu. Přes nevýslovnou bolest jsem věděla, že umírám. Věděla jsem, že nikdy neuvidím tvou tvář a nikdy od tebe neuslyším, jak mě máš ráda.

Chtěla jsem nechat oschnout všechny tvoje slzy a měla jsem mnoho plánů, jak tě udělat šťastnou - ale už jsem nemohla moje sny byly rozbité. I když jsem měla strašné bolesti a hrůzu, cítila jsem především, jak mi puká moje srdce. Chtěla jsem více než kdokoliv jiný být tvojí dcerou.

Ale teď už to bylo marné, protože jsem žalostně umírala. Nemohla jsem tušit, jak strašné věci s tebou udělali. Než jsem odešla, chtěla jsem ti říct, že tě miluji, ale neznala jsem slova, kterým bys mohla rozumět. Ale brzy nato jsem už ani neměla dech, abych to vyslovila. Baly jsem mrtvá.

Cítila jsem, jak vstoupám vzhůru. Přenesl mě obrovský krásný anděl do nádherného místa. Stále jsem ještě plakala, ale moje tělesná bolest zmizela. Anděl mě přinesl k Ježíši a posadil mě do jeho klína. Ježíš mi řekl, že mě miluje , že Bůh je můj Otec.

Byla jsem šťastná. Zeptala jsem seho, co to bylo za věc, která mě usmrtila. Odpověděl:" To byl potratový lékař." Pak ještě řekl:"Je mi to líto, moje dítě, protože vím, jak se to prožívá."

Píšu ti, abych ti řekla, že tě miluji a jak ráda bych byla tvojím malým děvčátkem. Snažila jsem žít ze všech sil. Chtěla jsem žít.

Měla jsem vůli, ale nemohla jsem, obluda byla příliš silná. Bylo to nemožné. Chtěla jsem jen, abys věděla, že jsem se pokoušela zůstat u tebe. Nechtěla jsem zemřít, maminko, prosím tě, chraň se před touto obludou, potratem. Maminko, miluji tě a nechci v žádném případě, abys musela prožít takové bolesti jako já. Prosím tě dej na sebe pozor!  Miluji tě. Tvoje dítě

Poznámka: Po přečtení tohoto textu již mnoho mladých žen se rozhodlo upustit od potratu.